Příběh Vlastimila .......

Příběh  Vlastimila  …

Tento příběh z regrese je mého kamaráda ,který mě požádal o regresi pro své další odpovědi na otázky ,které vnitřně cítil a věděl ,ale chtěl je jen uchopit a pracovat na nich ♥

Domluvil jsme se na neděli již v minulém termínu ,ale „něco“jej ještě nepustilo ,aby mohl za mnou dorazit  ,vždy příjde nějaká překážka pokud ten člověk má ještě něco pochopit a otevřít .Netrvalo ale dlouho a jeho cesta tentokrát vyšla a dojel následující neděli J

Tak jako s každým ,jsme si spolu krátce pohovořili a doplnila jsem si pár informací ,na které jeho podvědomí hledá odpovědi …,poté  jsem jej uvedla do stavu podvědomí .

Jeho regrese se měla stát odpovědí na otázky financí ,minulosti a reinkarnací .

……….jsem v chodbě ,kde hoří louče ,cítím se normálně ,ale chodba je úzká ,vidím velká vrata na kterém je klepátko ,otevírám ty vrata a ocitám se ve světle ,když se mé oči sžijí se světlem ,tak uvidím postavu ,je to muž …….vidím oči ,ty oči jsou mé !vidím vousy a muže ve věku 46 let ,píše se rok 1918 stojím v brnění a stojím opřený o meč ,čekám  na někoho …,po mém boku jsou dva černí vlčáci ,vidím schody ,chci jít po schodech nahoru ,ale najednou mi ztěžknou nohy ,mám se podívat co a nebo kdo mi brání v chůzi po schodech ?Jsou to démoni ,kteří doslova na mě visí ,nechtějí se mě pustit ,slyším jen jejich hlasy „Jsi sám „,Snažím se zvednout nohy a stoupat  nahoru s démony na nohou ,nechtějí se mě stále pustit ,vidím paprče s dlouhými nehty - pařáty ……ptám se proč se mě stále drží ,nechci je proč je vleču s sebou?odpověď přišla záhy „jsme tvé strachy“ sotva jsem to vyřkl ,slyším jak někdo  přichází ,je to muž s kterým řeším finanční problém v tomto životě ,svírá se mi ret od zlosti ,nemohu ani mluvit ,nejraději bych mu usekl hlavu ,vím ,že mi zneuctil mou manželku (v minulém životě),prý nechtěl ,ale vysmívá se mi ,že jednou uvidím ...Vlčáci  ,jsou stále v klidu ,nehnou ani brvou ,najednou cítím píchnutí ,dívám se pod své brnění a vidím krev ,zákeřně mne bodnul ,říká mi „já jsme tě upozorňoval „odpovídám mu „dostal jsi mě ,ale to se ti vrátí „…vracím se v ději malinko zpět a vidím ,jak můj meč je v ve výšce jeho očí a já mu ukazuju kde jsou jeho jeho meze „ať už se nevrací a přemýšlí nad sebou ?!„brnění ze mne padá a já se vidím jak jdu znovu do schodů ,vyšlapuji lehčeji ,ale ještě jeden démon se mě drží říká mi „kdykoliv se můžeš vrátit „?!ještě nějaký strach tam na mne číhá ,chci vědět co to je a vidím ležet opilce v bahně pomáhám mu vstát a dívám se na jeho obličej v kterém poznávám svou tvář ,jsem to já ,ocitám se na pokraji ponížení a cítím se jako vyvrhel společnosti ,jsem schoulený pod schody do staré pivnice ,kde se přes škvíru dveří snažím uprosit výčepního o  vpuštění dovnitř,jeho pohled byl neúprosný „už dost s pitím“!!! ,mám se vymáčet v bahně „prokletí Bohů“silná slova mi zní v hlavě a ocitám se v životě ,za co jsem si zasloužil toto prokletí .

Vidím oslavu ,jako bych byl vítěz ,vidím vavříny ,mám pupek ,jsem hnusný (hnusím se sám sobě)vidím spoustu jídla a pití ,jsem sultán obletován svými sluhy ,to je mé panství a vy můj majetek ,opovrhuji jimi ,vy jste moje děvky ,jsem namyšlený,jsem zlý  !Ukázal se mi vysoký trůn ze dřeva a já na něm seděl v temnotě a dolů bylo světlo ,hledám v regresi odpověď co to znamená ,kolem mne krouží kostlivci ,proč?…….další patro odpuštění ?!

Procházím patry mého odpuštění a další nenechá na sebe dlouho čekat …

Posouvám se v regresi dál ,jsem v moři a vidím mořskou pannu ,říká mi „učíš se žít ,jako medůza ,tady jsi aby ses přesvědčil ,že tu žiješ ,ano jsem to já Adriana ,můj příteli“,přikládá mi ruku na srdce a léčí mi ho ♥“Jsi nemocný ,uhranutý zlým čarodějem ,byl jsi neposlušný !Ptal jsem se co jsem udělal „neměl jsi se dívat do truhly „zněla odpověď ,ale já se chtěl jen kochat ?!Najednou vidím znaky a zlatou kouli ,je to energická zóna ,potřeboval jsem se tem dostat ,jak? Jednoduše jsem proplul úzkou štěrbinou pod mořským dnem u dna ve vodě.

Kochám se ,jak je to všechno barevné,vidím silnou zář ,všude jsou zlatí hadi ,jak se omotávají kolem překřížených mečů ?!všude je spoustu barev – barevné duhy !

Před očima vidím obraz – postavu andělskou ,je to síla energie = propojení vesmír + země =střed !

Ocitám se v prostoru celém zlatém ,ta záře je všude kolem mne ,vidím jak mne vítá má paní OZORELA ,má zelenomodré vlasy ,vede mne dál a říká ,toto je tvůj domov plný zlata,vidím se také jako bytost „pán Vlastimil ,říká mi Uč se !vkládá mi do rukou smaragdy a něco červeného,potěžkávám si jej v dlani a přemýšlím co se mám učit ,odpověď přijde okamžitě :“CIT k penězům“vidím tu truhlu ,jak si ji sypu do svých útrob svého těla jsem naplněn tím pocitem …

…vidím světlo , nějakého ptáka a pustou zemi „Jsem zvíře „jsem staré zvíře ,psovitá šelma ,jsem udýchaný a mám vyplazený jazyk „jsem VLK“ chtějí mě ubít ,mají sekery a je jich tady mnoho ,mnoho lidí ,jsme v jeskyni a je tady semnou malá holčička kterou ochraňuji ,stále na mě doráží ti lidé ,křičí na mě ,holčička na ně křičí nechte ho být ,ale nikdo ji nevnímá !Berou mi ji a já se zakousnu jednomu do ruky do slabiny ,tlučou do mě více a více,do hlavy do celého těla až jsem přestal bojovat a …vracím se v regresi kousek zpět ,co tomu předcházelo

vidím příbytek a otevírám dveře do něj ,vidím náčelníka osady ,jak znásilňuje maminku té malé holčičky ,holčička pláče a já se vrhám na něj a koušu jej do paže ,v ruce vidím nůž ,holčička pláče a křičí ať toho nechám ,on do mne začal kopat ,zase ho koušu do nohy ,křik přivolal další osadníky ,já se snažím utéct a vleču holčičku za šatičky ven do jeskyně ,cítím vůni mechu a rozpomínám se na své dětství z tohoto života ,kdy jsem usínal na mechu (už vím proč jsem to vždy miloval) ,vidím jak mne holčička v minulém životě pečovala a krmila mne jako malé vlčí štěně .Nechápu jako vlk  ,že holčička chce pomoct své mamince a já chtěl pomoct zase jí ……….Umírám zraněný.

Vidím červenou nitku ,z té nitky je žíla,cesta …a nitka mě dovedla na louku ,kde vidím oráče a já jsem zase zvíře domácí „Jsem tur“ ,lehám si na bok a odpočívám …

Ocitám se v dalším životě ,vidím zase tu nitku krve ,která byla předtím ,vede mě dál ,…ocitám se  u maminky v bříšku,vnímám zase tu červenou barvu ,je to krev ,vidím promáčklé žebro maminky ,slyším zvuky – hlasy dvou mužů ,hádají se mezi sebou ,je to můj otčím s mým biologickým otcem ,slyším velký hluk a křik ,bijí se ……….vnímám maminku její myšlenky ,jak se krčí a bojí se o mě ,svíjí se v bolesti ,má tam modřinu ,já v bříšku najednou vidím bytosti ,jsou to andílci ,zastavují krvácení a hojí maminčiny rány ♥

Nad hlavou vidím poletovat zlatou mušku „jsem tvé štístko,jsem stále s tebou „

Ty víš „je to ve druhém stupni života „!!!

Štístko má se mnou problém ,naznačuje mi a důrazně říká „zastav se ,moc lítáš a vidím jak mé křídla mi sundávají a říkají ,že je už nepotřebuji a nemám hubovat a nemračit se ,buď šťastný „JSME SI VĚRNÍ“…ptáš se na cestu ?máš dvě ,jednu zelenou a jednu zlatou ,pracuj na své srdeční čakře ,nevážíš si peněz ,nedávej si je do roličky !Začni se modlit a přímočaře s propojením vesmíru .

Dostávám první obraz medailonku s přívěskem ,vidím jej jasně a zřetelně ,ale nevím co to znamená „Je to energie lásky „

Má regrese se blíží ke konci a já se jdu očistit do jezera s průzračnou vodou ,kde se vidím jako mladý muž ,cítím jak mé tělo se pod vodopádem přitékající vody očišťuji a naplňuji novou energií,novou silou a novými vhledy na můj další život ♥

Mé rozloučení regrese patřilo mé rodině bílých vlčic ,které mi předaly poselství a daly další rady do života ♥